21 září 2020
Pandemie koronavirů jasně prokázala, že k řešení všech hlavních hrozeb pro zdraví a pohodu lidstva je naléhavě nutná větší mezinárodní spolupráce. Mezi nimi je hlavní hrozba jaderné války. Dnes se zdá, že riziko výbuchu jaderných zbraní - ať už náhodou, nesprávným výpočtem nebo úmyslně - roste, s nedávným nasazením nových typů jaderných zbraní, upuštění od dlouhodobých dohod o kontrole zbraně a skutečné nebezpečí kybernetických útoků na jadernou infrastrukturu. Dbejme na varování vědců, lékařů a dalších odborníků. Nesmíme náměsíčně zacházet s krizí ještě větších rozměrů, než jsme zažili letos.
Není těžké předvídat, jak agresivní rétorika a špatný úsudek vůdců národů vyzbrojených jadernými zbraněmi mohou vést ke katastrofě, která by zasáhla všechny národy a všechny národy. Jako bývalí prezidenti, bývalí ministři zahraničí a bývalí ministři obrany Albánie, Belgie, Kanady, Chorvatska, České republiky, Dánska, Německa, Řecka, Maďarska, Islandu, Itálie, Japonska, Lotyšska, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Slovenska, Slovinsko, Jižní Korea, Španělsko a Turecko - které všechny tvrdí, že jsou chráněny jadernými zbraněmi spojence - vyzývají současné vůdce, aby usilovali o odzbrojení, než bude příliš pozdě. Zřejmým výchozím bodem pro vůdce našich vlastních zemí by bylo bez výhrad prohlásit, že jaderné zbraně nemají žádný legitimní účel, ať už vojenský nebo strategický, ve světle
katastrofické lidské a environmentální důsledky jeho používání. Jinými slovy, naše země musí odmítnout jakoukoli roli, kterou při naší obraně dostávají jaderné zbraně.
Tím, že tvrdíme, že nás jaderné zbraně chrání, podporujeme nebezpečné a zavádějící přesvědčení, že jaderné zbraně zvyšují bezpečnost. Místo toho, abychom umožnili pokrok směrem ke světu bez jaderných zbraní, předcházíme tomu a udržujeme jaderná nebezpečí, to vše ze strachu z rozrušení našich spojenců, kteří lpí na těchto zbraních hromadného ničení. Přítel však může a měl by promluvit, když se jiný přítel dopustí bezohledného chování, které ohrožuje jejich život i životy ostatních.
Je zřejmé, že právě probíhají nové závody v oblasti jaderných zbraní a je naléhavě zapotřebí závod o odzbrojení. Je čas natrvalo ukončit éru závislosti na jaderných zbraních. V roce 2017 přijalo 122 zemí odvážným a velmi potřebným krokem tímto směrem přijetím Smlouva o zákazu jaderných zbraní, významná světová smlouva, která staví jaderné zbraně na stejný právní základ jako
chemické a biologické zbraně a vytváří rámec pro jejich ověřitelnou a nevratnou likvidaci. Brzy se stane závazným mezinárodním právem.
Naše země se doposud rozhodly nepřipojit se k podpoře této smlouvy ke světové většině, ale toto je pozice, kterou musí naši vůdci přehodnotit. Nemůžeme si dovolit váhat tváří v tvář této existenční hrozbě pro lidstvo. Musíme prokázat odvahu a elán a připojit se ke smlouvě. Jako smluvní strany bychom mohli zůstat ve spojenectví se státy s jadernými zbraněmi, protože v samotné smlouvě ani v našich příslušných paktech obrany nic nebrání tomu. Byli bychom však právně povinni, nikdy a za žádných okolností, pomáhat nebo povzbuzovat naše spojence, aby používali jaderné zbraně, vyhrožovali se jejich použitím nebo vlastnili. Vzhledem k široké podpoře odzbrojení v našich zemích by to bylo nesporné a velmi chválené opatření.
Smlouva o zákazu je důležitým posílením Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která je nyní půlstoletí stará a která, i když byla pozoruhodně úspěšná v zastavení šíření jaderných zbraní do více zemí, nedokázala vytvořit univerzální tabu proti držení jaderných zbraní. Zdá se, že pět národů vyzbrojených jadernými zbraněmi, které vlastnily jaderné zbraně v době vyjednávání NPT - USA, Rusko, Británie, Francie a Čína - to považuje za licenci k udržení svých jaderných sil na věčnost. Spíše než odzbrojují, investují značné prostředky do modernizace svého arzenálu s plány, jak si je udržet po mnoho desetiletí. To je zjevně nepřijatelné.
Smlouva o zákazu přijatá v roce 2017 může pomoci ukončit desetiletí paralýzy odzbrojení. Je to maják naděje v dobách temnoty. Umožňuje zemím přihlásit se k nejvyššímu mnohostrannému pravidlu proti jaderným zbraním a vyvíjet mezinárodní tlak na jednání. Jak uvádí jeho preambule, účinky jaderných zbraní „přesahují státní hranice, mají vážné důsledky pro přežití člověka, životní prostředí, sociálně-ekonomický rozvoj, světovou ekonomiku, bezpečnost potravin a zdraví současných i budoucích generací. , a mají nepřiměřený účinek na ženy a dívky, a to i v důsledku ionizujícího záření. ““
S téměř 14.000 1945 jadernými zbraněmi umístěnými na desítkách míst po celém světě a na ponorkách, které neustále hlídají v oceánech, kapacita ničení předčí naši představivost. Všichni odpovědní vůdci musí jednat nyní, aby zajistili, že se hrůzy roku XNUMX už nikdy nebudou opakovat. Dříve či později naše štěstí vyprší, pokud nebudeme jednat. The Smlouva o zákazu jaderných zbraní vytváří základ pro bezpečnější svět bez této existenční hrozby. Musíme to nyní přijmout a pracovat na tom, aby se připojili i ostatní. Na jadernou válku neexistuje lék. Naší jedinou možností je tomu zabránit.
Lloyd Axworthy, bývalý ministr zahraničních věcí Kanady
Ban Ki-moon, bývalý generální tajemník OSN a bývalý jihokorejský ministr zahraničí
Jean Jacques Blais, bývalý kanadský ministr obrany
Kjell Magne Bondevik, bývalý předseda vlády a bývalý ministr zahraničních věcí Norska
Ylli bufi, bývalý předseda vlády Albánie
Jean Chrétien, bývalý předseda vlády Kanady
Willy claes, bývalý generální tajemník NATO a bývalý ministr zahraničních věcí Belgie
Erik derycke, bývalý ministr zahraničních věcí Belgie
Joschka Fischer, bývalý německý ministr zahraničí
Franco Fratti, bývalý ministr zahraničních věcí Itálie
Ingibjörg Solrún Gísladóttir, bývalý ministr zahraničních věcí Islandu
Bjorn Tore Godal, bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý ministr obrany Norska
Bill Graham, bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý ministr obrany Kanady
Hatojama Yukio, bývalý předseda vlády Japonska
Thorbjørn Jagland, bývalý předseda vlády a bývalý ministr zahraničních věcí Norska
Ljubica Jelušic, bývalý ministr obrany Slovinska
Talavs Jundzis, bývalý ministr obrany Lotyšska
Jan Kavan, bývalý ministr zahraničních věcí České republiky
Lodz Krapež, bývalý ministr obrany Slovinska
Valirts Valdis Kristovskis, bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý ministr obrany Lotyšska
Aleksander Kwasniewski, bývalý polský prezident
Yves Leterme, bývalý předseda vlády a bývalý ministr zahraničních věcí Belgie
Enrico Letta, bývalý předseda vlády Itálie
Eldbjørg Løwer, bývalý norský ministr obrany
mogens lykketoft, bývalý ministr zahraničních věcí Dánska
John mccallum, bývalý kanadský ministr obrany
john manley, bývalý ministr zahraničních věcí Kanady
Rexhep Meidani, bývalý prezident Albánie
Zdravko Mršic, bývalý ministr zahraničních věcí Chorvatska
Linda Mūrnieceová, bývalý ministr obrany Lotyšska
Nano Fatos, bývalý předseda vlády Albánie
Holger K.Nielsen, bývalý ministr zahraničních věcí Dánska
Andrzej Olechowski, bývalý ministr zahraničních věcí Polska
kjeld olesen, bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý ministr obrany Dánska
Palác Anna, bývalý ministr zahraničních věcí Španělska
Theodoros Pangalos, bývalý ministr zahraničních věcí Řecka
Jan Pronck, bývalý (úřadující) ministr obrany Nizozemska
Vesna PUSIC, bývalý chorvatský ministr zahraničí
Dariusz Rosati, bývalý ministr zahraničních věcí Polska
Rudolf scharping, bývalý německý ministr obrany
juraj Schenk, bývalý ministr zahraničních věcí Slovenska
Nuno Severiano Teixeira, bývalý ministr obrany Portugalska
Jóhanna Sigurðardóttir, bývalý předseda vlády Islandu
Össur Skarphéðinsson, bývalý ministr zahraničních věcí Islandu
Javier Solana, bývalý generální tajemník NATO a bývalý ministr zahraničních věcí Španělska
Anne-Grete Strøm-Erichsen, bývalý norský ministr obrany
Hanna suchocka, bývalý předseda vlády Polska
szekeres imre, bývalý maďarský ministr obrany
Tanaka makiko, bývalý ministr zahraničí Japonska
Tanaka naoki, bývalý ministr obrany Japonska
Danilo Turk, bývalý prezident Slovinska
Hikmet Sami Turk, bývalý turecký ministr obrany
John N Turner, bývalý předseda vlády Kanady
Guy Verhofstadt, bývalý belgický předseda vlády
Knut Vollebaek, bývalý ministr zahraničních věcí Norska
Carlos Westendorp a vedoucí, bývalý ministr zahraničních věcí Španělska